Homeopatie: Dokonalý podvod

(pozn. překl.) Tento článek doktora Barretta, předsedy americké organizace QuackWatch obsahuje některé části týkající se specificky USA, vedle toho však shrnuje základní argumenty proti homeopatii. Převážně bude jen opakovat, možná jen trochu jinou formou to, co bylo již mnohokrát vysloveno a napsáno, přesto je, myslím, dobré jej zveřejnit. Zaprvé díky jeho jasnému, srozumitelnému, shrnujícímu stylu a za druhé proto, že je třeba tyto skutečnosti stále znovu opakovat, neboť jsou neustále v mnoha diskuzích zastánci homeopatie zcela přehlíženy.


Homeopatické prostředky se těší zvláštnímu postavení na zdravotním trhu: Jsou jedinou kategorií šarlatánských přípravků, které se legálně prodávají jako léčiva. Tato situace vznikla následkem dvou okolností. Za prvé, americký federální zákon z roku 1938 o potravinách, léčivech a kosmetických přípravcích ( Federal Food, Drug, and Cosmetic Act), prosazený v kongresu homeopatem, který se stal senátorem, uznával jako léčiva všechny látky zahrnuté v seznamu homeopatických farmak Spojených států (Homeopathic Pharmacopeia of the United States) a za druhé, tento zákon neuložil na homeopatické přípravky stejné požadavky jako na ostatní léčiva.

Základní pověry

Homeopatie se datuje od konce 18. století, kdy německý lékař Samuel Hahnemann (1755-1843) začal formulovat její základní principy. Hahnemmann byl zcela oprávněně zoufalý z pouštění žilou, přikládání pijavic, aplikace projímadel a klystýrů a ostatních lékařských praktik jeho dnů, které nadělaly více škody než užitku. Na základě úvahy, že tyto procedury měly za cíl "vyvážit tělesný humor opačným účinkem", dospěl ke svému "zákonu podobného" - tedy k poznatku, že příznaky nemoci mohou být léčeny extrémně malými množstvími látek, které, jsou-li podávány ve velkém množství, vyvolávají u zdravých lidí obdobné příznaky. Název "homeopatie" byl odvozen z řeckého homois (podobný) a pathos (utrpení nebo nemoc).

Hahnemann a jeho raní následovatelé prováděli "zkoušky", při kterých podávali byliny, minerály a další látky zdravým lidem, včetně sebe samých, a podrobně zaznamenávali svá pozorování. Později byly tyto záznamy uspořádány do obsáhlých referenčních knih zvaných Materia medica, které jsou dodnes používány k vyhledávání léku "odpovídajícího" pacientovým příznaků.

Hahnemann tvrdil, že choroby představují narušení schopnosti těla se samo léčit a že je potřeba jen malý stimul k tomu, aby se znovu rozeběhl léčebný proces. Tvrdil také, že chronická onemocnění jsou projevem potlačeného "svrabu" (psora), tedy jakési nákazy či zlého ducha. Nejdříve používal malé dávky běžných léčiv. Později však začal používat enormní ředění a vytvořil teorii, že čím menší dávka, tím silnější efekt - princip, který nazval "zákonem infinitesimál". To je však očividně v rozporu s dávkovou odezvou, kterou prokázali farmakologové.

Základem pro zařazení do Homeopathic Pharmacopeia není moderní vědecké testování, ale homeopatické zkoušky prováděné v 19. a počátkem 20. století. Soudobé (deváté) vydání popisuje přípravu více než tisíce homeopatických preparátů. Neidentifikuje příznaky nebo choroby, na které by měly být homeopatické přípravky použity - o tom rozhoduje homeopatický lékař nebo výrobce. Skutečnost, že látky ze seznamu Homeopathic Pharmacopeia jsou legálně uznávány jako "léky" neznamená, že jsou podle práva či podle amerického zákona o potravinách a lécích považovány za účinné.

Protože homeopatické přípravky byly ve skutečnosti méně škodlivé než léky ortodoxní medicíny 19. století, mnoho praktikujících lékařů je začalo používat. Na přelomu 19. a 20. století působilo v USA okolo 14 000 praktikujících homeopatů a 22 homeopatických škol. S rozvojem lékařské vědy a vzdělání došlo v Americe k prudkému úpadku homeopatie. Poslední čistě homeopatická škola v USA byla uzavřena v dvacátých letech [1].

Mnoho homeopatů tvrdí, že určití lidé jsou zvláště citliví na určitý přípravek (jejich "konstituční lék"), který jim zabírá při různých onemocněních. Tyto léky mohou být předepisovány podle "konstitučního typu" dané osoby - pojmenovaného podle odpovídajícího homeopatika způsobem připomínajícím astrologické typy. Například "typ Ignatia" je prý nervózní a často plačtivý a nesnáší cigaretový kouř. Typická "Pulsatilla" je mladá žena, s blond nebo světle hnědými vlasy, modrýma očima, jemné konstituce, která je něžná, bojácná, romantická, emotivní a přátelská, ale stydlivá. "Nux Vomica" je agresivní, bojovný a hyperaktivní. "Typ Sulfur" je rád nezávislý. A tak dále. Zní vám to jako racionální základ pro diagnózu a léčbu?

Homeopatika jsou placebo

Homeopatické přípravky jsou vyráběny z nerostů, rostlinných látek a dalších zdrojů. Je-li výchozí látka rozpustná, je jeden její díl rozpuštěn v devíti nebo devadesáti devíti dílech destilované vody nebo alkoholu a důkladně protřepán. Pokud látka rozpustná není, je jemně rozemleta a rozetřena s obdobným množstvím laktózy (mléčného cukru). Jedna část rozředěného přípravku je dále ředěna a celý proces se opakuje, dokud není dosaženo požadovaného ředění. Ředění v poměrech 1 ku 10 jsou značena římskými číslicemi X (1X = 1/10, 3X = 1/1000, 6X = 1/1000000). Obdobně jsou ředění 1 ku 100 značena římskou číslicí C (1C = 1/100, 3C = 1/1000000, atd.) Většina dnešních přípravku je v ředěních 6X až 30X, na trhu jsou však i přípravky 30C a vyšší.

Ředění 30X znamená, že originální substance byla ředěna 1 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 krát. Budeme-li vycházet z předpokladu, že krychlový centimetr vody obsahuje 15 kapek, představuje toto číslo více kapek vody, než kolik by se jich vešlo do nádrže 50 krát větší než je velikost zeměkoule. Představte si kapku červené barvy rozpuštěné v takové nádrži. Homeopatický zákon infinitesimal (nekonečně malých množství) se rovná tvrzení, že libovolná kapka odebraná později z naší nádrže bude obsahovat esenci této přidané červeně. Robert L. Park, Ph.D., významný fyzik, výkonný ředitel American Physical Society poznamenal, že jelikož nejmenší možné množství látky v roztoku je jedna molekula, ředění 30C by muselo mít jednu molekulu původní látky rozpuštěnou v 1 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 molekulách vody. To odpovídá velikosti nádrže více než 30 miliard krát větší než je velikost Země.

Occillococcinum, přípravek s ředěním 200C určený k "úlevě při nachlazení a příznacích podobných chřipce," má ještě více za vlasy přitaženou "koncentraci". Jeho "aktivní ingredience" je připravována 40 denní inkubací malého množství jater a srdcí čerstvě zabitých kachen. Výsledný roztok je filtrován, nízkoteplotně dehydratován a poté znovu hydratován a několikanásobně ředěn a na závěr jsou jim napouštěny cukrové granule. Pokud by jen jedna jediná molekula kachního srdce či játra přežila toto ředění, její koncentrace by byla 1 k 10 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000. Toto číslo, které má 400 nul, je mnohonásobně větší, než předpokládané množství všech molekul ve vesmíru, které je rovno přibližně jednomu googolu, tedy číslu, sestávajícímu z jedničky následované 100 nulami. Vydání časopisu U.S. News & World Report z 17. února 1997 si všímá toho, že pro celoroční produkci tohoto přípravku je potřeba jedna jediná kachna a přitom výnos z jeho celoročního prodeje v roce 1996 činil 20 miliónů dolarů. Časopis nazval tuto kachnu "dvaceti miliónovou kachnou".

Z chemických zákonů vyplývá, že existuje jistá hranice ředění, kterého může být dosaženo, aniž by došlo k úplné ztrátě původní látky. Tato hranice je představována Avogadrovým číslem, které by odpovídalo homeopatickým ředěním 12C nebo 24X (tedy 1 k 1024). Sám Hahnemann si uvědomoval, že ve skutečnosti není možné, aby při extremních ředěních zůstala v roztoku byť jen jedna jediná molekula původní látky. Věřil však tomu, že důkladné protřepávání či roztírání látky při každém kroku ředění zanechává v látce "duchovní esenci" - "nezachytitelnou smysly", která léčí tím, že oživuje tělesné "vitální síly". Toto tvrzení je neopodstatněné. I kdyby byla pravda, že látka zanechává "otisk", pak libovolná molekula vyskytující se ve vodě, by jí mohla vtisknout svoji "esenci", která by pak mohla vyvolat silné a naprosto nepředvídatelné následky po požití pacientem.

Mnoho zastánců homeopatie tvrdí, že homeopatické přípravky připomínají očkování, protože to také způsobuje stimulaci organizmu s následnou imunitní odezvou. Toto srovnání však není správné. Množství aktivních složek v očkovací látce je mnohem větší a je možné je změřit. Navíc imunizace vyvolává tvorbu protilátek, jejichž koncentrace v krvi je také měřitelná. Homeopatické přípravky však žádnou takovou měřitelnou odezvu nevyvolávají.

Stan Polanski, lékařský asistent pracující ve veřejném zdravotním zařízení poblíž Asheville v Severní Karolíně rozvádí tyto argumenty dále:

  • Představte si, kolik přísad v množství odpovídajícím jedné molekule nebo větším musí být přítomno v každém homeopatickém léku. I za těch nejpřísnějších opatření pro udržení čistoty musí prach ve vzduchu ve výrobně léků obsahovat tisíce nejrůznějších molekul biologického původu z místních zdrojů (bakterie, viry, plísně, kapičky ve vydechovaném vzduchu, kousky kůže, hmyzí výkaly), ale i z vnějších zdrojů (částice pylu, hlíny, spaliny), další pozemské, ale i mimozemské minerální látky (meteorický prach). Podobně i samotná rozpouštědla musejí obsahovat celou řadu mikroskopických nečistot.
  • Homeopatické rozpouštění a potenciace představuje postupné ředění, dosahující fantastických extrémů, s protřepáváním mezi po sobě jdoucími ředěními. Protřepávání představuje periodický pohyb s nádobou obsahující připravovanou látku. Jakým způsobem se však během tohoto postupného procesu ředění připravovaná látka "dozví", která z těchto nesčetných přísad obsažených v roztoku je Ta pravá, Ta o kterou opravdu jde? Jak je možné, že tisíce (či snad milióny) chemických přísad vědí, že mají zůstat nečinné, zatímco ta jedna "potenciovaná" je tou požehnanou v očích léčitele? Že by navíc tento postup mohl sloužit k přípravě rozdílných produktů určených výlučně k léčení jistého onemocnění je naprosto nepředstavitelné.
  • Dokud nejsou obhájci homeopatie schopni podat uspokojivé (a nemagické) vysvětlení mechanizmu "potenciace" právě jen jediné přísady v ředěné látce, je nemožné přijmout to, že jsou schopni identifikovat aktivní látku ve svém výrobku. Jakákoliv studie, která tvrdí, že předvedla efektivnost podávání homeopatik, by měla být okamžitě zavržena, pokud nepřinese současně seznam přísad v koncentracích rovných nebo větších, než odpovídá koncentraci předpokládané aktivní látky v každém kroku přípravy, spolu s objasněním toho, proč nejsou zařazeny mezi účinné látky.
  • Proces "zkoušek", během niž homeopati rozhodli, které léky odpovídají kterým příznakům není již dnes platný. Zkoušky se skládaly z přijímání různých látek a zaznamenávání všech píchání, kašlání, bolení a svědění, které se potom objevily - mnohdy po několik dní. Následníci homeopatie považují u všech těchto pozorování za zaručené, že popsané příznaky byly způsobeny právě podanou látkou a následně usuzují, že extrémní zředění této látky povede k odstranění obdobných příznaků.

Dr. Park uvádí, že k tomu, abychom mohli předpokládat, že pozřeme alespoň jednu jedinou molekulu "léčebné" látky údajně obsažené v v pilulce o ředění 30X, by bylo třeba polknout okolo dvou miliard těchto pilulek, což představuje asi tisíc tun laktózy spolu se všemi nečistotami, které obsahuje.

"Elektrodiagnóza"

Někteří lékaři, zubaři a chiropraktici používají k upřesnění výběru homeopatických přípravků, které předepisují, "elektrodiagnostické" přístroje. Tito praktičtí lékaři tvrdí, že mohou určit příčiny libovolného onemocnění detekcí "energetické nerovnováhy", která údajně dané potíže způsobuje. Někteří z nich také tvrdí, že mohou dokonce zjistit, zda někdo trpí alergií nebo zda je přecitlivělý na některé jídlo, vitamíny či jiné látky. Tato procedura se nazývá "elektroakupunktura podle Volla (EAV)", "elktrodiagnóza" nebo "elektrodermální screening" a začala být používána během sedmdesátých let Dr. Reinholdem Vollem, západoněmeckým lékařem, který vyvinul původní přístroj. Mezi další modely patří "Vega", "Dermatron", "Accupath 1000", a "Interro".

Jejich zastánci tvrdí, že tyto přístroje měří narušení toku "elektromagnetické energie" podél tělesných "akupunkturních meridiánů". Ve skutečnosti jsou to přístroje, které měří elektrický odpor pacientovy kůže při doteku sondou. Každý přistroj obsahuje nízkonapěťový zdroj. Jeden vývod přístroje vede k mosaznému válci pokrytému navlhčenou gázou, který pacient drží v jedné ruce. Druhý vývod je připojen k sondě, kterou se operátor dotýká "akupunkturních bodů" na pacientových nohou nebo na druhé ruce. Tím se uzavře elektrický obvod a přístroj registruje tok elektrického proudu. Informace se pak zobrazuje na ukazateli. Měřená hodnota závisí na síle s jakou je tlačena sonda proti pacientově kůži. Nejnovější verze jako "Interro" vydávají zvuky a zobrazují výsledky na obrazovce počítače. Vybraná léčba závisí na zaměření lékaře a může zahrnovat akupunkturu, úpravu diety, vitamínové přípravky nebo právě homeopatii. Kontrolní úřady některé typy elektroakupunkturních přístrojů zabavily, avšak nevyvíjejí systematickou snahu odstranit je z trhu.

Více informací o těchto přístrojích a fotografie některých z nich naleznete zde. Jestliže se s obdobným přístrojem setkáte, přečtěte si uvedený článek a používání přístroje nahlaste komisi udělující licence praktickým lékařům, státnímu zástupci, federální komisi pro obchod, FBI, NFIC nebo zdravotní pojišťovně, která lékaři proplácí účty spojené s používáním tohoto zařízení. Adresy těchto institucí naleznete zde.

(pozn. překl.: Tento odstavec je pochopitelně určen americkému čtenáři. S ohledem na kompletnost překladu jsem jej nevypustil, ostatně myslím, že je inspirující i pro čtenáře českého. Pokud máte nějaké informace o používání podobných přístrojů v Česku a o postoji odpovědných úřadů k této otázce, dejte mi prosím vědět, článek na toto téma můžeme uveřejnit v některém dalším vydání.)

Nepřesvědčivý "výzkum"

Protože mnoho homeopatických přípravků neobsahuje žádné detekovatelné množství účinné látky, je nemožné kontrolovat, zda skutečně obsahují to, co je uvedeno na označení léku. Narozdíl od většiny účinných léčiv nebyl jejich účinek prověřen dvojitými slepými klinickými testy. Ve skutečnosti naprostá většina homeopatických preparátu nebyla vůbec nikdy testována.

V roce 1990 bylo ve článku Review of Epidemiology analyzováno 40 náhodně vybraných studií, které srovnávaly homeopatickou léčbu s léčbou standardní, placebem a neléčeným průběhem. Autoři dospěli k závěru, že všechny experimenty až na tři, obsahovaly výrazné nedostatky ve svém návrhu a že pouze jeden z nich přinesl pozitivní výsledky. Autoři usoudili, že neexistuje žádný experimentální důkaz, že by homeopatická léčba měla větší hodnotu než placebo [2]. V roce 1995 publikoval časopis Prescrire International podobné závěry.

V roce 1994 časopis Pediatrics přinesl článek tvrdící, že bylo prokázáno, že homeopatická léčba byla úspěšná proti středně těžkým případům průjmových onemocnění mezi nikaragujskými dětmi. Toto tvrzení bylo založeno na zjištění, že v jistých dnech měla "léčená" skupina tužší stolici než skupina, které bylo podáváno placebo. Nicméně Sampson a London uvádějí, že: (1) studie používá nespolehlivé a nepotvrzené diagnostické a therapeutické schéma, (2) nebyla zajištěna žádná ochrana proti padělání podávaných přípravků, (3) léčba byla volena libovolně, (4) data byla špatně seskupena, nekonzistentní a obsahovala chyby, (5) výsledky měly pochybnou klinickou signifikanci a (6) léčba nepředstavuje nijak významný užitek pro veřejné zdraví, neboť jediný prostředek, nutný k léčbě lehké dětského průjmu je náležitý přísun tekutin a prevence nebo korekce případné dehydratace [3].

V roce 1995 bylo v časopise Pediatrics uveřejněno review, které vedlo k závěru, že:

Jelikož homeoptická léčba je obecně používána v podmínkách s proměnlivým výsledkem nebo vykazující spontánní uzdravení (tedy placebo odezva), je obecně považována za úspěšnou u některých pacientů. Nicméně, na vzdory velkému množství srovnávacích studií, které byly až do současné doby provedeny, neexistuje žádný důkaz, že by homeopatie byla efektivnější než aplikace placeba za shodných podmínek.

V prosinci 1996 zveřejnila skupina odborníku s názvem Homeopathic Medicines Research Group (HMRG) ustanovená komisí EU rozsáhlou zprávu. HMRG byla složena z odborníků zabývajících se homeopatickým výzkumem, odborníků v klinickém výzkumu, klinických farmakologů, biostatistiků a klinických epidemiologů. Skupina měla za úkol vyhodnotit publikované i nepublikované zprávy kontrolovaných studií homeopatické léčby. Po prozkoumání celkem 184 zpráv, došel tým k těmto závěrům: (1) pouze 17 studií bylo dostatečně dobře navrženo a dokumentováno, aby byly vůbec vhodné k posuzování, (2) v některých z těchto studií vykazovala homeopatická léčba lepší výsledky než placebo nebo neléčený průběh a (3) počet testovaných pacientů v těchto 17 studiích byl příliš nízký na to, aby bylo možné vyvodit jakékoliv obecné závěry o účinnosti homeopatické léčby za specifických podmínek. Jednoduše řečeno - většina homeopatického výzkumu je bezcenná a u žádného homeopatického produktu nebyla prokázána účinnost pro žádný léčebný účel. Národní rada proti podvodům ve zdravotnictví (National Council Against Health Fraud, NCAHF) varovala, že "sektářský charakter homeopatie vyvolává závažné pochybnosti o důvěryhodnosti výzkumníků v homeopatii" [4].

V roce 1997 rozhodly londýnské zdravotnické úřady o zastavení plateb za homeopatickou léčbu poté co dospěly k závěru, že její účinnost není dostatečně průkazná. Zdravotnické úřady ve čtvrtích Lambeth, Southwark, a Lewisham vykazovaly ročně více jak 500 pacientů Královské homeopatické nemocnice v Londýně (Royal Homoeopathic Hospital in London). Ve snaze o zredukování nákladů a proplácení pouze prokázaných léčebných postupů prostudovali lékaři veřejné zdravotní péče pracující na příslušných úřadech publikovanou vědeckou literaturu. Dospěli k závěru, že mnoho z těchto studií bylo metodicky pochybených a že nejnovější výzkum provedený Královskou homeopatickou nemocnicí neobsahoval žádná přesvědčivá zjištění, dokazující, že homeopatie přináší kladné klinické výsledky [5].

Zastánci homeopatie halasně prohlašují těch pár "pozitivních" studií za důkaz toho, že "homeopatie funguje". I kdyby tyto výsledky bylo možné konzistentně reprodukovat (což se zdá být vysoce nepravděpodobné), znamenalo by to při nejlepším, že jistý přípravek je účinný proti jisté chorobě. Nedokazovalo by to však základní homeopatické teorie ani to, že je homeopatická léčba účinná proti jiným onemocněním.

Placebo efekt může být samozřejmě silný, ale případný kladný efekt ustoupení příznaků onemocnění při placebu by měl být porovnán s nebezpečím, které může vzniknout spoléháním se na neúčinný přípravek (a utrácením peněz za něj). Spontánní vymizení příznaků nemoci je jedním z faktorů, kterým homeopatie vděčí za svoji popularitu. Domníváme se však, že většina lidí, kteří považují za příčinu svého uzdravení homeopatický přípravek, by se stejně dobře zotavila i bez něj.

Homeopaté se usilovně snaží o to, aby byla homeopatie hrazena ze všeobecného zdravotního pojištění. Tvrdí, že nabízejí léčbu, která je bezpečnější, ohleduplnější, "přirozenější" a levnější, než konvenční péče - a mnohem více se zajímá o prevenci. Ve skutečnosti však homeopatická léčba žádnou prevenci neposkytuje a mnoho vůdčích postav homeopatie brojí proti očkování. Navíc zpráva přednesená na konferenci Národního střediska homeopatie z roku 1997 popisuje, jak homeopatický léčitel navrhoval použití homeopatických přípravků jako prevenci a léčbu ischemické choroby srdeční. Podle tohoto článku přednášející doporučoval použití různých 30C a 200C přípravků jako alternativu k aspirinu a lékům na snížení hladiny cholesterolu [6].

Je třeba přísnější kontrola

Pokud by Úřad Spojených Států pro potraviny a léčiva (U.S. Food and Drug administration, FDA) požadoval, aby i u homeopatických přípravků musela být prokázována jejich účinnost, pokud má být povolen jejich prodej - stejně tak jako je tomu u standardních léčiv - homeopatie by v USA vyhynula. Nic však nenasvědčuje tomu, že by o tom úřady uvažovaly. Úředníci FDA považují homeopatii za relativně neškodnou (v porovnání například s neúčinnými výrobky prodávanými jako léky na rakovinu nebo AIDS) a domnívají se, že jiným problémům by měla být dána přednost. Pokud by FDA zaútočil na homeopatii příliš rázně, mohli by její zastanci přimět lobováním Kongres ke své záchraně. Bez ohledu na toto riziko by neměl FDA dovolovat, aby bezcenné výrobky byly prodávány s tvrzením, že jsou účinné. Stejně tak by neměl tolerovat přítomnost podvodných "elektrodiagnostických" přístrojů na trhu.

V srpnu 1994 požádalo čtyřicet dva významných kritiků šarlatánství a pavědy tento úřad o potlačení prodeje homeopatických výrobků. Petice požaduje od FDA prosazení legislativních opatření, které by požadovaly, aby běžně prodávána homeopatika splňovala stejné požadavky na bezpečnost a účinnost jaké jsou kladeny na volně prodávané nehomeopatické léky. Žádá také o varování veřejnosti ve smyslu, že i když FDA umožňovala prodej homeopatických přípravků, nepovažuje je za účinné. FDA dosud na tuto petici neodpověděl. Nicméně 3. března 1998 na symposiu pořádaném časopisem "Good Housekeeping" uznal bývalý komisař FDA Dr. David A. Kessler, že homeopatické přípravky nefungují, řekl však, že neprosazoval jejich zákaz, protože se domníval, že Kongres by tento zákaz nepodpořil [7].

                                                                                    Stephen Barrett, M.D.

Seznam literatury

  1. Kaufman M. Homeopathy in America. Baltimore, 1971, The Johns Hopkins University Press.
  2. Hill C, Doyon F. Review of randomized trials of homeopathy. Review of Epidemiology 38:139­142, 1990.
  3. Sampson W, London W. Analysis of homeopathic treatment of childhood diarrhea. Pediatrics 96:961-964, 1995.
  4. NCAHF Position Paper on Homeopathy. Loma Linda, Ca.: National Council Against Health Fraud, 1994.
  5. Wise, J. Health authority stops buying homoeopathy. British Medical Journal 314:1574, 1997.
  6. Hauck KG. Homeopathy and coronary artery disease. Homeopathy Today 17(8):3, 1997.
  7. Kessler DA. Panel discussion on herbal dietary supplements. Consumer Safety Symposium on Dietary Supplements and Herbs, New York City, March 3, 1998.

Copyright © Stephen Barrett, M.D.
článek byl převzat ze stránky     Occamova břitva
překlad © David Knespl
autora a překladatel se nepodařilo kontaktovat se žádostí o svolení (neexistující email). Máte-li na ně aktuální kontakt, dejte prosím vědět.

Comments